Škola
kvality textilu

Odpovědná spotřeba

Při nákupech textilu bychom si měli uvědomit, že naše oblečení, bytový textil i další textilní výrobky mají nejen cenu, kterou za ně zaplatíme, ale i svoji cenu v podobě znečištění vody, emisí skleníkových plynů a zpracování odpadu a řada výrobců textilních výrobků bohužel nedodržuje ani základní sociální práva svých zaměstnanců nebo etické principy v zemích, kde působí.

Spotřeba vody

Víte, že ..? Textilní výroba spotřebovává velké množství vody, a kromě toho potřebuje také půdu k pěstování bavlny a dalších vláken. Odhaduje se, že celosvětový textilní a oděvní průmysl spotřeboval v roce 2015 celkem 79 miliard metrů krychlových vody – zatímco spotřeba vody celého hospodářství EU dosáhla v roce 2017 266 miliard metrů krychlových. Podle odhadů je k výrobě jediného bavlněného trička zapotřebí 2.700 litrů pitné vody. To je množství, které vystačí jedné osobě k pití na dobu 2,5 roku.

Znečištění vody

Víte, že ..? Textilní výroba je podle odhadů zodpovědná za přibližně 20 % celosvětového znečištění vody. Děje se tak kvůli látkám používaným k barvení a konečné úpravě výrobků. Při praní syntetických materiálů se každoročně do oceánu uvolňuje odhadem 0,5 milionu tun mikrovlákna. Až 35 % primárních mikroplastů vypuštěných do životního prostředí je způsobeno praním syntetických oděvů. Při praní jedné dávky prádla obsahující polyesterové oděvy může být uvolněno až 700.000 mikroplastových vláken, jež mohou skončit v potravinovém řetězci.

Emise skleníkových plynů a textil na skládkách

Víte, že ..? Odhaduje se, že módní průmysl odpovídá za 10 % celosvětových emisí uhlíku – to je více než mezinárodní letecká a námořní doprava dohromady. 654 kg emisí CO2 na osobu – takový dopad na životní prostředí mělo podle Evropské agentury pro životní prostředí nakupování textilu v EU v roce 2017. Evropané ročně spotřebují téměř 26 kg a vyhodí přibližně 11 kg textilu. Použité oděvy lze vyvážet mimo EU, většinou (87 %) jsou však spalovány nebo ukládány na skládky.

Společenská odpovědnost

Víte, že ..? V rámci Směrnice OECD pro nadnárodní podniky, která je v současnosti nejkomplexnějším nástrojem v oblasti společensky odpovědného podnikání, byly přijaty samostatné pokyny pro odpovědné obchodní řetězce v textilním a obuvnickém odvětví a že první specifická stížnost projednávaná podle nich v ČR se týkala právě případu v textilním průmyslu.

Je to dáno tím, jak se proměnily i naše spotřební návyky a způsobem, jakým se zbavujeme především nechtěného oblečení. Nejčastěji ho totiž vyhazujeme. Množství zakoupených oděvů na osobu se přitom v EU od roku 1996 zvýšilo o 40 % a stalo se tak nejen v návaznosti na prudký pokles cen, ale došlo k tomu i díky obecnému snížení životnosti oděvů.

Tento fenomén nazýváme rychlou módou – fast fashion – a v podstatě znamená nepřetržitý přísun nových módních stylů za velmi nízké ceny. Vede ale bohužel k tomu, že ohromně narůstá nejen množství vyrobených, ale i vyhozených oděvů.

Každý Evropan ročně vyhodí v průměru 11 kg textilního odpadu. Ten končí buď na skládkách, ve spalovnách nebo se stává součástí globálního obchodu s použitým textilem a vyváží se často do třetích zemí. V současnosti je recyklováno pouze malé množství vyhozeného textilu zpět do oděvních výrobků. Pokud je na výrobku uveden podíl recyklovaného materiálu, jedná se zpravidla o vlákna z PET lahví nebo z rybářských sítí. Textilní odpad jako takový se přitom často zpracovává do výrobků s nižší přidanou hodnotou jako jsou izolace, úklidové textilie, geotextilie či autotextilie apod. Odhaduje se, že ve skutečnosti se zrecyklujeme jen 10 až 30 % celkem sebraného textilu. Zbytek se buď skládkuje anebo spaluje.

Od ledna 2025 by proto měla i pro spotřebitele nastat změna a měl by být zaveden povinný sběr separovaného textilu. V praxi to znamená, že nám mezi kontejnery na plasty, sklo, papír, elektroodpad a organický odpad přibude ještě jeden, který bude výhradně na textil. Tím by se mělo zamezit zbytečnému plýtvání s textiliemi, které je možné využít jako cenný zdroj.

A měli bychom si také uvědomit, že s textilními výrobky jsou spojeny i další náklady, které nesouvisí bezprostředně s jejich výrobou a spotřebou, ale které jsou spojeny s jejich údržbou. A není to pochopitelně jenom spotřeba vody, ale i elektrické energie, kterou potřebujeme na praní, sušení i žehlení textilií.

Při nákupech a užívání textilních výrobků bychom se měli proto chovat rozhodně zodpovědně!

  • Podívejte se zde, které výrobky naplňují kritéria a mohou nést označení EU Ecolabel
  • Využijte praktické rady a tipy, jak lze při údržbě textilních výrobků omezit účinně spotřebu energií:
  1. Perte prádlo, jen pokud je to nutné. Oblečení, které není špinavé ani propocené stačí osvěžit vyvětráním na ramínku.
  2. Pokud již prádlo perete, naplňte plnou kapacitu bubnu. Studie, kterou realizoval Švýcarský TESTEX pro GINETEX v roce 2022* ukázala, že zpola naplněná pračka spotřebuje o 50 až 70 % více energie na kg prádla než využití plné kapacity stroje.
  3. Pokud neperete velmi znečištěné prádlo, tak nepoužívejte předpírku. Předpírka zvyšuje jak spotřebu vody, tak i navyšuje energetickou náročnost o 15 až 20 %.
  4. Využijte program rychlého praní. Ušetříte jak čas, tak i prostředky. Při teplotě praní na 30 °C ušetříte až 20 % energie.
  5. Dejte přednost sušení na vzduchu před sušením v bubnové sušičce. Prádlo se Vám lépe vyrovná, odpařenou vodu vracíte přímo do přírody, a ještě ušetříte na provozu sušičky. V tomto případě můžete zvolit nižší otáčky pro odstřeďování prádla.
  6. Pokud nemáte možnost sušit prádlo volně na vzduchu, snažte se prádlo odstředit co nejvíce. Zkrátíte tak dobu sušení i energetickou náročnost procesu.

* Více informací o této studii najdete i na stránkách spolku SOTEX GINETEX CZ zde.